Historie nábytku

Už naši dávní předkové v době kamenné si ve svých obydlích dokázali zařídit o něco útulnější prostředí. V době, kdy bylo hlavní starostí, jak sehnat potravu a přežít, nebyla výroba nábytku zrovna nejdůležitější činností. Přesto se na různých místech, například v jeskyni nedaleko francouzského Nice, která sloužila, jako pravěké obydlí, našly kamenné lavice a různá primitivní sedadla.

Rozmach nábytku přišel teprve s neolitickou revolucí. Lidé se usadili, začali pěstovat obilí, chovat zvířata a stavět trvalá obydlí. S prvními domy vznikal i první nábytek, jednoduché dřevěné lavice a stoly bez ozdob. Zprvu se od nábytku nevyžadovalo nic jiného, než praktičnost. Větší pozornosti se dočkal až v antickém světě. Vyšší vrstvy starověkého Egypta, Řecka, Říma a dalších vyspělých říší se rády obklopovaly luxusem. Komnaty tehdejších králů, kněží či bohatých obchodníků skýtaly poprvé skutečný komfort. Čalouněná křesla, skříňky nebo stoly zdobilo mnoho rytin, symbolů a náboženských vyobrazení. Vzhled nábytku se stal uměním, které vyjadřovalo postavení majitele.

Od raného středověku byla v Evropě hlásána křesťanská pokora a interiéry domů se navracely k praktické strohosti. Ani druhy nábytku se od starověku příliš nezměnily. Postačil stůl, židle nebo lavice. Většinu věcí člověk ukládal do obyčejné truhly, na které často i spal. Až s příchodem renesance si, ti kteří na to měli, začali opět užívat komfortu. Italská renesance spustila vlnu zájmu o umělecké truhlářství. Začaly vznikat nové složitější druhy nábytku, jako kredence, skříňové stoly či sekretáře, které vyžadovaly zkušené řemeslníky. S koncem středověku zaznamenával nábytek stále větší rozmach a stával se důležitější součástí každodenního života. V baroku a rokoku se přidalo na složitosti a dekorativnosti. Barokní interiér by byl dnes zřejmě označen za poněkud kýčovitý, ale jistě měl své kouzlo. Typické pro toto období byly například první velké skleněné lustry.

Jednoduchost, účelnost a silnou inspiraci antikou přináší klasicismus. Styl, který ovládl Evropu za Napoleonova tažení, se postupně prolíná celým 19. stoletím. Mění se celé uspořádání nábytku i místností v domě. Ložnice se stává čistě soukromou místností s novými pravidly dekorace. Oblíbené byly malé stolky, sloužící jako místo pro květinovou výzdobu. Vznikají psací stoly se zásuvkami, podobné těm, na kterých pracujeme i dnes. V Česku a celé střední Evropě se rozvinul útulnější a umírněnější styl, zvaný Biedermeier. Jedním z jeho typických znaků byla vitrína, prosklená skříň plná nejcennějších suvenýrů, trofejí a zajímavostí. Měla čestné místo v pokoji, který sloužil k uvádění hostů, ale běžně do něj členové rodiny vůbec nechodili. Na konci 19. století do nábytkářství zasáhla secese. V protipólu ke klasicismu znovu zavádí složité zdobení a ráda se inspiruje přírodními motivy. Její popularita ale netrvala dlouho. Přišla první velká válka a změnila představy o světě. Po ní se umělecké smýšlení posunulo do moderní doby.

Pojem moderna označuje obecně proudy, které ovlivnily většinu 20. století.  Za tu dobu získal nábytek mnoho podob, ale určitá společná specifika stále zůstávají. Využívají se netradiční materiály s použitím nových technologií, především kov a sklo. Ale abychom dosáhli co možná nejlepší kombinace, vracíme s k těm ověřeným, ke kvalitní kůži a dřevu. Už neexistuje unifikovaná móda jako v minulých stoletích. Vznikají rozmanité školy designu a nikdo nediktuje co se líbit má, a co ne.

moderni-nabytek

Do vývoje nábytku začala vícе než kdy jindy zasahovat věda. Trendem je s její pomocí vytvářet nábytek nejen pohodlný ale i zdravý. V době, kdy většina lidí využívá nábytek při práci i odpočinku, je jeho kvalita důležitější než kdy dřív.