Retro - nábytek s nádechem nostalgie

Pokud se rozhodnete začlenit pár retro prvků do svého interiéru, je třeba si nejdřív vybrat to správné období, protože není retro jako retro. Někdo se zhlédne v eleganci předválečné doby a někomu se zase víc líbí pestrá barevnost a výstřednost let šedesátých. Ovšem není radno v interiéru kombinovat nábytek z více rozdílných epoch. Jen opravdoví nadšenci si zařizují celý byt v jednom retro stylu, tak aby se co nejvíce přiblížili historii. Nicméně jednotlivé retro složky, které zapadají mezi ostatní modernější nábytek, příjemně oživí celý interiér. Mohou to být velká kubistická křesla a stoly nebo jen drobný detail, jako designová lampa, či hodiny.

 

Vnímání retra se ve světě různí. U nás v České republice může znamenat i návrat k socialismu. Avšak nikdo si dnes z nostalgie nestaví do bytu umakartové jádro, neboť všechno z minulosti není stylové. To ale neznamená, že v období komunismu nevznikal pěkný designový nábytek. Některými jeho prvky se dnes opět inspirujeme. Například uvolněnější šedesátá léta přinesla mnoho zajímavých nápadů. Přesto je u nás populárnější retro styl vycházející ze západní kultury.

 

Pokud se budeme bavit o konkrétních oblastech inspirace v retru, velmi oblíbeným obdobím jsou předválečná třicátá léta. Tehdy byl populární styl zvaný Art deco. Tento styl ovlivnil v Evropě i v Americe vše od architektury, přes automobily, až po grafiku. Nábytek začalo ovlivňovat moderní umění, především kubismus a futurismus. Tehdejší dekorace se vyznačovaly nápadným kontrastem čistých barev a vysokým leskem. Typickým příkladem tohoto stylu je vnější vzhled i interiér slavného mrakodrapu Empire State Building v New Yorku. V jistém smyslu je Art deco ukázkou výjimečného luxusu, který zaniknul s druhou světovou válkou.

Empire State building

 

V současnosti možná nejpopulárnější retro inspirací je móda USA padesátých let. Amerika tehdy zažívala éru ekonomického rozmachu. Zpočátku všichni věřili, že po válce už přijde jen lepší budoucnost. Tato optimistická nálada se přenesla i do designu interiérů. Nábytek byl náhle vzdušnější a barevnější. Zvlášť oblíbenou barvou se stala ostře červená. Nápadná změna byla vidět na subtilnějších podnožích skříní i pohovek. Díky pevnějším kovovým konstrukcím se dokonce začaly vyrábět křesla stojící pouze na jedné noze. Typickým příkladem jsou dodnes dobře známá bílá křesílka vejcovitého tvaru s křížovým, či kruhovým podstavcem. Obecně se tvary sedacího nábytku hodně zaoblily. Velmi podobný styl plný barev se udržel i v šedesátých letech. Navíc ho velmi ovlivnil nově vznikající Pop art.

 

Pozdější léta 70. a 80. Už jsou obdobím, kdy mnoho z nás prožilo rané mládí. V oblibě retra hraje důležitou roli nostalgie. Člověka těší mít doma kus dekorace, který mu připomíná dětství.

 

I v době normalizace vznikal design, který stojí za to dnes napodobovat. V mnoha starších bytech ještě stojí klasické prosklené skříňky a otočné ušáky. Navrací se trochu industriální prvky, jako kovové lampy nebo hodiny od Pragotronu. V zahraničí byla zatím středem dění Itálie, která je designovou velmocí dodnes. Tam vznikal post moderní styl bohatě inspirovaný směrem Art deco. Opět se vracíme ke kubistickým tvarům a neobvyklým materiálům. Malou zvláštností osmdesátých let se stala velká obliba ratanového a proutěného nábytku.

 

Retro je slovo mnoha významů. Pro někoho znamená vzpomínku na mládí. Někomu přináší návrat do doby, která více sedí jeho vkusu. Retro má schopnost tvářit se jako moderní trend, ale přitom nás přenáší zpátky v čase. Móda a design si neustále půjčují z historie. Staré směry se v obměnách stále opakují. A tak je možná každý kus nábytku trochu retro.