Marcel Breuer – Z Bauhausu do USA

Breuer byl mezi přáteli známý jako Lajkó, což je zdrobnělina jeho prostředního jména Lajos. Své rodné město v Maďarsku opustil už v 18 letech, aby hledal umělecké vzdělání. Stal se jedním z nejmladších studentů v Bauhausu. Zakladatel školy Walter Gropius v něm poznal znamenitý talent a nechal ho dělat vedoucího truhlářské dílny. Tam začal Breuer realizovat své první návrhy nábytku. Gropius pro něj zůstal životním mentorem. Po škole pracoval v Dessau nebo v Paříži, ale vrátil se opět do Berlína, aby učil na své bývalé škole architekturu.

                Jeho prvním slavným návrhem se stal židle z trubkové oceli, přezdívaná „Wassilyho“ stolička. Panuje milné přesvědčení že ji navrhnul Vasilij Kandinskij, ruský abstraktní malíř a teoretik umění, který učil v Bauhausu. Jenže ve skutečnosti Breuer Kandinskému věnoval jeden z prvních prototypů této stoličky. Podle něj ji pak pojmenoval italský výrobce, když byla znovu vydána na trh v šedesátých letech.

clanek-breuer2

S měnícími se poměry v Německu se někteří spolupracující designéři přesunuli do Curychu včetně Breuera. Ten se v třicátých letech, když se k moci dostala NSDAP, nadobro přesunul do Londýna. Breuer měl sice židovský původ a jeho rodiče byli věřící židé, on sám se ale oficiálně vzdal židovské víry před rabínem ve Frankfurtu. Když si bral svou ženu Martu Erps, také studentku Bauhasu, prohlásil sám sebe za nevěřícího.

                V Londýně byl zaměstnán ve firmě Isokon, jedné z prvních společností, která se zabývala výrobou modernistického nábytku. Vytvořil zde své další slavné dílo „Isokon Long Chair.“  šlo o něco mezi křeslem a lehátkem, vyrobené z ohýbaného dřeva. Právě experimenty s ohýbáním dřeva se v tomto období zabýval nejvíce.

                V roce 1937 dostal na Harvardu místo Breuerův bývalý učitel Walter Gropius. Marcel Breuer ho následoval a získal místo na fakultě Cambridge, která byla zřízena ve státě Massachusetts. Oba dva spolupracovali na architektonických projektech a značně ovlivnili další podobu designu amerických domů. Ovšem v roce 1941 se Breuer se svým mentorem rozešel a založil si architektonickou kancelář v New Yorku, kterou vedl až do své smrti.

                 Po válce vytvořil na zakázku několik legendárních staveb. Známý je například Geller house na State Islandu, který se stal vzorem modernistické architektury. Novináři ho tehdy označovali za dům budoucnosti. Breuer navrhl také hlavní sídlo organizace UNESCO v Paříži, betonovou budovu, která seshora připomíná trojcípou hvězdici. V Minnesotě zase pracoval na netradičním návrhu modernistického kostela Saint Johns’s Abbey.

                Zemřel v roce 1981 v New Yorku, ale zanechal po sobě mnoho úspěchů na poli nábytkového designu i architektury po celém světě. Jeho firemní partneři pokračovali v práci po jeho smrti, ale ne dlouho, dnes jsou už všechny jeho bývalé kanceláře zavřené.

clanek-breuer1