Secesní návrhářství Josefa Hoffmana

clanek-secesni navrharstvi

                Narodil se v Brtnici u Jihlavy v roce 1870. Dnes je z jeho rodného domu muzeum. Studoval stavebnictví v Brně a později byl přijat na Vídeňskou akademii výtvarných umění. Za svůj finální projekt studia dostal tzv. římskou cenu a jel sbírat zkušeností do Itálie. Studium ukončil až v roce 1896.

                Netrvalo ani rok, a společně s kolegy a významnými umělci Otto Wagnerem, Gustavem Klimtem, Josephem Maria Olbrichem a Kolomanem Moserem založil Hoffmann sdružení výtvarných umělců Rakouska – Secession. Někteří členové sdružení také založili Wiener Werkstätte, neboli Vídeňské dílny. Inspirovali se britským modelem. Nejdřív v něm fungovaly čtyři ateliéry. Největší význam měl ateliér zpracovávání kovů, kde vznikaly nejmodernější šperky, nádobí nebo vázy. Jejich typickým výrobkem byly vázy z čtvercově perforovaného kovového plechu. Dále zde byla knihvazačská dílna, nábytková dílna a součástí byl i Hoffmannův architektonický ateliér. Tyto dílny fungovaly až do roku 1932. Poté Josef Hoffmann spolupracoval při uskutečňování svých návrhů s různými firmami.

                Hoffmann z počátku své tvorby obdivoval francouzskou secesi, ale na začátku 20. století se přiklonil k britské tvorbě, kterou symbolizovalo hnutí Arts & Crafts. Velkou inspirací mu byla práce Charlese Rennieho Mackintoshe, hlavního představitele secese ve Skotsku. V architektuře i designu se to projevovalo důrazem na čistou geometrii. V tomto stylu postavil v mládí sanatorium Westend v Pukersdorfu u Vídně. Nábytek, který navrhoval, byl také podřízen přímým geometrickým tvarům, ale byl mnohem zdobenější. Inspiroval se například ornamenty lidových výšivek. V oblasti interiérů a nábytku považoval za nejlepší styl rakouský Biedermayer. Ve vídeňských dílnách vyráběl často nábytek z ohýbaného bukového dřeva. Vytvořil také koženou sedačku, nazvanou Kubus. Polstrování na ní je rozděleno rovnoměrně na čtverce a celá připomíná díla současného designu. Hoffman navíc navrhoval i šperky, dekorace a různé kovové i skleněné předměty denní potřeby.

                V pozdějším období se Josef Hoffman zabýval spíše architekturou, zejména navrhováním rodinných vil. Pro bohaté klienty nejen v Rakousku, ale po celé Evropě stavěl moderní domy, které zároveň vždy vybavil interiérem podle svých představ. Navrhnul například vilu pro hosty hutí Poldi v Kladně, kterou si objednal ocelový magnát Karl Wittgenstein. Hoffmanovým nejvýznamnějším dílem však zůstává palác pro Adolfa Stocleta v Bruselu, postavený v letech 1905-1911. Netradiční palác složený z přímých linií a pravoúhlých rohů je zapsán na seznamu UNESCO a ukrývá v sobě i několik mozaik Gustav Klimta

                Hoffman tvořil ještě za První republiky, kdy dělal převážně české zakázky. Bolestným pro něj byl vývoj po Druhé světové válce. Rodný dům v Brtnici mu byl zabaven a on prožil zbytek svého života do roku 1956 ve Vídni.