Průkopníci nábytkového designu v Čechách
Jedním z prvních, kteří viděli v designovém nábytku budoucnost, byl Josef Hoffmann narozený v r. 1870 v Brtnici u Jihlavy, o kterém píšeme více zde. V dospělosti se stal významnou osobností secesního hnutí ve Vídni, ale spolu se secesí mu nebyl cizí ani kubismus, stejně jako mnoha dalším umělcům své doby. Tyto umělecké styly přenášel do svých designových i architektonických návrhů. Mezi jeho návrhy nalezneme i nadčasovou sedačku s názvem „Kubus“ kterou byste i dnes snadno zařadili mezi produkty moderního designu – nadčasové luxusní křeslo, jehož hrany jsou zjemněny polstrovanými koženými čtverci.
Jen mírně odlišné jméno patří jinému českému designérovi - Vlastislavu Hofmanovi. Od roku 1911 navrhoval kubistický nábytek pro průmyslovou výrobu a zároveň pracoval na výrobě dekorativních předmětů a interiérových doplňků pro skupinu Artěl. Artěl bylo nejvýznamnější české sdružení, zabývající se nábytkem v první polovině 20. století. Jeho historie je zajímavá, více zde. Podobně jako Josef Hofmann se rovněž proslavil jako architekt, ale i také jako scénograf.
Jedním z nejdůležitějších teoretiků českého kubismu byl Pavel Janák. Studoval ve Vídni u slavného architekta a urbanisty Otto Wagnera, později se sám stal pedagogem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a ovlivnil další generace designérů. Mimo jiné spoluzakládal už zmíněné sdružení Artěl. Vytvořil jeden z nejznámějších příkladů českého kubismu v nábytkářství – dřevěnou židli s atypickým opěradlem ve tvaru trojúhelníku. Zabýval se ale i veřejnou architekturou a jeho práce navždy zůstávají ve shodě s teoriemi české moderny.
Kubistickým nábytkem se zabýval i další velmi známý český architekt, Josef Gočár – autor Domu u Černé Matky Boží. Za svůj život toho stihl mnoho. Byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, sloužil v armádě a spoluzakládal různé spolky. Spolu s Pavlem Janákem založili v roce 1912 PUD (Pražské umělecké dílny). Není tak divu, že jeho podpis najdeme i ve sféře nábytkového designu. Své návrhy nábytku často vystavoval v Německu a mezi jeho obzvláště zajímavá díla patří například mohutné rondokubistické kožené křeslo s opěradly zvláštně spojenými obráceným obloukem.
Další z význačných designérů 20. století, Josef Halabala, byl žákem výše zmíněného Pavla Janáka. Studoval u něj na Uměleckoprůmyslové VŠ architekturu se zaměřením na nábytek. Roku 1931 vytvořil sadu křesel pro UP závody, s bočnicemi z ohýbaného dřeva, do nichž se montovalo pět různých sedáků a opěradlo. Jeho křesla se stala ve 30. letech velkým hitem. Zásadním přínosem byl právě nápad vytvářet sady nábytku, které se dají různě skládat a každý si tak může vytvořit bydlení dle svých představ. Nápaditě se tak projevil v oblasti budoucnosti – v modulárním nábytku.
Na konci 30. letech a během a po skončení první světové války se český design opět významně proměnil. Na směr, kterým se ubíral, mělo stále značný vliv dílo zde zmíněných a nesmrtelných průkopníků českého nábytkového designu.