Průkopníci nábytkového designu v Čechách

Jedním z prvních byl Josef Hoffman narozený v roce 1870 v Brtnici u Jihlavy. V dospělosti se stal významnou osobností secesního hnutí ve Vídni. Spolu se secesí mu nebyl cizí ani kubismus, stejně jako mnoha dalším umělcům jeho doby. Tyto umělecké styly přenášel do svých designových i architektonických návrhů. Mezi jeho návrhy nábytku nalezneme i nadčasovou sedačku s názvem „Kubus,“ kterou byste i dnes snadno zařadili mezi produkty moderního designu.

Sedačka Kubus - Josef Hoffman

 

            Jen mírně odlišné jméno patří jinému českému designérovi Vlastislavu Hofmanovi. Od roku 1911 navrhuje kubistický nábytek pro průmyslovou výrobu a zároveň pracuje na dekorativních předmětech pro skupinu Artěl. Artěl bylo nejvýznamnější české sdružení, zabývající se nábytkem v první polovině 20. století. Podobně jako jeho skoro jmenovec se také proslavil jako architekt, ale i jako scénograf.

            Jedním z nejdůležitějších teoretiků českého kubismu byl Pavel Janák. Studoval ve Vídni u slavného architekta a urbanisty Otto Wagnera. Později se sám stal pedagogem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a ovlivnil další generace designérů. Mimo jiné spoluzakládal už zmíněné sdružení Artěl. Vytvořil jeden z nejznámějších příkladů českého kubismu v nábytkářství – dřevěnou židli s netypickým opěradlem ve tvaru trojúhelníku.

            Kubistickým nábytkem se zabýval i další velmi známý český architekt, Josef Gočár – autor Domu u Černé Matky Boží. Za svůj život toho stihl mnoho. Byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, sloužil v armádě a spoluzakládal různé spolky. Spolu s Pavlem Janákem založili v roce 1912 PUD (Pražské umělecké dílny). Není tak divu, že jeho podpis najdeme i ve sféře nábytkového designu. Své návrhy nábytku často vystavoval v Německu. Mezi jeho zvláštní díla patří například mohutné rondokubistické kožené křeslo s opěradly zvláštně spojenými obráceným obloukem.

Sedací souprava - Josef Gočár

            Další z významných designérů 20. století, Josef Halabala, byl žákem předešlého Pavla Janáka. Studoval u něj na Uměleckoprůmyslové VŠ architekturu se zaměřením na nábytek. Roku 1931 vytvořil sadu křesel pro UP závody, s bočnicemi z ohýbaného dřeva, do nichž se montovalo pět různých sedáků a opěradlo. Jeho křesla se stala ve 30. letech velkým hitem. Zásadním přínosem byl právě nápad vytvářet sady nábytku, které se dají různě skládat a každý si tak může vytvořit bydlení dle svých představ.

            Když 30. léta končila, začala válka a po jejím konci se český design opět významně měnil. Ovšem na to jakým směrem se ubíral, mělo značný vliv dílo zde zmíněných průkopníků.