Dřevo v nábytkářství

Pro výrobu nábytku se dnes využívá mnoho druhů dřev. Je možné si vybrat z široké palety tradičního i exotického, a každý druh se hodí k něčemu trochu jinému. V základu je dělíme na měkká a tvrdá. Ta měkká bývají levnější, protože nepotřebují tolik času k růstu. Avšak k výrobě opravdu kvalitního nábytku z masivu se používá spíše dřevo tvrdé.

?lánek - d?evo

                Tvrdost je jedna z hlavních vlastností, které se u dřeva určují. Posuzuje se tzv. Brinellovou metodou, která spočívá v tom, že se do dřeva tlačí kovová kulička určeného rozměru a dle výsledného otvoru se vypočítá, jak tvrdé dřevo je. V našich končinách je nejtvrdším stromem habr a na opačném konci žebříčku stojí topol. Avšak kvalita závisí i na dalších vlastnostech. Určuje se také pevnost, houževnatost nebo pružnost. Pevností vyniká dubové dřevo, ale například i jinak měkké olšové, pokud zůstává pod vodou. Dub je rovněž mezi našimi stromy nejhouževnatější, tedy vydrží při zkoušce nejsilnější náraz. Při výrobě některého nábytku, zvláště ohýbaného, je důležitější pružnost než tvrdost. Touto vlastností se vyznačuje například Jasan. Je třeba zmínit také neměřitelnou, ale esteticky významnou vlastnost dřeva, a to texturu. Tvoří ji letokruhy, dřeňové paprsky a u každého stromu se alespoň trochu liší. Pro svou netypickou a zvláštní texturu bývá velmi ceněno ořechové dřevo.

                Po vyvinutí dřevotřískového materiálu se mnoho lidí odvrátilo od klasického masivu kvůli nižší ceně. Ovšem nižší cena znamená samozřejmě i nižší kvalitu a některý nábytek z dřevotřísek představoval i zdravotní riziko kvůli obsahovanému lepidlu. Dnes se ale opět vrací trend masivního dřevěného nábytku. Dříve se ani nevyráběl jiný a jeho kvalita se za stovky let jen ověřila. Koupit nábytek z kvalitního masivu znamená tedy dlouhodobou investici, podobně jako čalounění z pravé kůže.

Stále nejčastěji vyrábíme z dřevin, které jsou typické pro střední Evropu. Naší nejrozšířenější dřevinou, využívanou i k výrobě nábytku je smrk. Ovšem smrk, borovice i další jehličnany mají měkké dřevo, které je náchylné k poškození a je pro něj potřeba důkladné ošetření. Výjimkou mezi jehličnatými stromy je tis červený. Jeho kmen však bývá pokroucený a tak se využívá spíše k menším pracím než k výrobě nábytku. Obvykle kvalitnější, ale méně dostupná jsou dřeva listnatých stromů. Jen některé listnáče jsou však vhodné pro výrobu kvalitního nábytku. Kupříkladu habr má sice velmi tvrdé dřevo, jenže špatně snáší vlhkost. Namísto nábytkářství se uplatní při výrobě hudebních nástrojů. K výrobě nástrojů ale také na různé dekorace se používá i řada ovocných dřev.

?lánek - d?evo 2

Nakonec jako naše nejvhodnější dřeva pro masivní nábytek se jeví dřevo bukové a dubové. Mezi těmi jsou také značné rozdíly. Buk je přes svou tvrdost poměrně pružný. Proto se z něj často vyrábí ohýbaný nábytek, například slavné „thonetky.“ Po nalakování získává světle hnědou až načervenalou barvu. Avšak nejžádanější dřevo v nábytkářství v historii býval v Evropě dub, a ne bez důvodu. Dubové dřevo vyniká svou tvrdostí a pevností, dlouho odolává vlhkosti, a nábytek z něho vydrží dlouhá léta. Přitom se však snadno opracovává. Proto ho také rádi využívají řezbáři. Jeho oblíbenost v historii dokazuje i to, že Angličané podle dubového nábytku pojmenovali dokonce celé jedno období. Jako „Age of oak“ (věk dubu) se nazývá celé 16. Století v Británii.

Jak je vidět různé druhy dřeva mají velmi širokou paletu využití. V nábytkářství jeho obliba neklesá, i přes využití moderních materiálů, jako je kov, sklo a plast. Přestože jde o tradiční surovinu už stovky let, bývá oblíbeným materiálem i u moderního designového nábytku. A toto spojení tradice a modernismu bývá velmi přitažlivé.