Vývoj obývacího pokoje

Pokud se vrátíme až do středověku nebo dál, musíme na současné usporádání bytů zcela zapomenout. Neexistovalo dělení místností, jaké známe dnes. Chudší domácnosti často disponovaly pouze pár pokoji a jednou větší světnicí, která zastávala většinu funkcí. Těžko bychom však místnost nazvali jen obývacím pokojem. Na druhou stranu šlechtická sídla mívala mnoho místností, mnoha rozličných účelů. Mezi různými soláry a budoáry bychom pak těžko určovali jednu centrální. Pokoje podobné svým zaměřením těm dnešním začaly vznikat až v 17. století.

Za první místnosti podobné obývacím pokojům bychom pravděpodobně označili přijímací pokoje pro návštěvy. Taková místnost nesměla chybět v domě žádného šlechtice, či bohatého kupce. Jejím hlavním účelem bylo samozřejmě udělat dojem na hosty. Proto byl interiér vyplněn trofejemi, uměleckými díly, nebo portréty rodiny hostitele. Tento zvyk nám očividně zůstal. Snad každý se přeci snaží, aby vzhled jeho obývacího pokoje udělal dojem, i když trochu jiným způsobem.

Potřeba vystavovat pro návštěvy mnoho dekorací a doplňků vyvrcholila ve Viktoriánské Británii.  Tehdejší angličtí lordové si libovali v překombinované výzdobě. V přijímacích místnostech byly tapetované zdi se vzorem ověšeny obrázky všech možných velikostí, suvenýry z cest, daguerrotypiemi a dalšími cetkami. Podobná byla i kombinace místností v domě. Neexistoval jen jeden přijímací pokoj. Dům míval salónky, pro různé účely, například kuřácké, čtecí, nebo pro hraní billiáru. Některé z nich, alespoň podobou, připomínaly skutečný obývací pokoj.

Ovšem první místnosti, které sloužily jako dnes, k tomu aby se v nich scházela rodina a trávila spolu čas, nevznikly mezi šlechtici. V první polovině 19. Století ve střední Evropě vznikl biedermeier, dekorativní styl měšťanstva. Typický pro něj byl návrat od veřejných aktivit k domácímu krbu. Centrem domu se stala hala, kde se odehrávalo vše důležité. V ní nesměl chybět divan, křesla, klavír, šicí stroj, psací stůl a vitrína. Prosklené vitríny sloužily, jak jinak, k předvádění exponátů hostům. Místnost měla obsahovat vše, co bylo tehdy spojováno s rodinným životem.

Velkou změnou v dalším století prošel interiér obývacího pokoje s vynálezem televizoru. Dříve bývala místnost obvykle situována směrem k plápolajícímu krbu. Tuto funkci převzala právě televize a během padesátých let ovládala téměř všechny domácností ve vyspělých zemích. Naproti ní se obvykle postavila pohovka, která se tak stala dalším symbolem moderního obývacího pokoje. Ve stejné době se v Americe uskutečnila anketa, ve které lidé předvídali, jak by mohl vypadat obývací pokoj 21. Století. Oblíbené nápady jakoby vypadly ze sci-fi románů. Říkalo se například, že samotné stěny pokoje, budou tvořeny obrazovkami, jež se budou měnit podle nálady majitele. Jak tomu však většinou bývá, technologický vývoj se ubíral trochu jinudy, a stejně tak i design interiéru procházel nečekanými změnami.

Současným trendem jsou prostornější obývací pokoje s čistými liniemi a bez zbytečných dekorací. Takový design má sloužit k tomu, aby v něm člověk mohl volně dýchat a cítil se svobodněji. Role televize se nezměnila, která stále vytváří centrální bod místnosti. Avšak, jak u televize, tak i u ostatních elektronických zařízení se dnes preferuje elegantnější a čistší design. Nezměnil se však jen vzhled. Díky stále se zlepšujícím technologiím, se zlepšuje i kvalita vybavení pokoje. Současné obývací pokoje jsou tak pravděpodobně skýtají větší komfort, než ty z futuristických minulého století.